Bylo ráno

Bylo ráno jako každý jiný

Jarní slunce malovalo stíny

Lidem, který žili v jednom městě

Vadil mrak, tak zatínali pěstě

Měli rádi nebe jako šmolku

Svoji řeč a knedlíky a polku

Dobrý lidi se širokou duší

S dobrým srdcem, který správně buší

Svoje město krásný jako pocel

Svoje děti, který dali do cel

Do cel těsných, se železnou mříží

Za to, že se nesmířily s kříži

Za to, že se nesmířily se zlem

Který vládlo zkrvaveným žezlem

Když ho svíral „milovaný” führer

Co by řekli Goethe nebo Dürer

Co by řekli jeho třetí říši

O Orlici v nadnebeský výši

O „nadlidech”, který vládnou světu

O Židech, co umírají v ghettu

Osud lidí podobal se vraku

Řekli dost a pohrozili mraku

Víru v lásku, svobodu a štěstí

Dali všichni do zaťatých pěstí

Strhli cizí nápisy a hesla

Nejen to ta doba s sebou nesla

Na ulicích vyrůstaly hráze

Na pomoc mý stověžatý Praze

Na pomoc i ztýranýmu světu

Ve strachu říct zase českou větu

Vyhráli z ní nebe jako šmolku

Vyhráli i knedlíky i polku

Vltava zas volně plyne z jezu

Na památku máme vůni bezu