Červená čepice

Potkal jsem na rohu

šedivý ulice

blankytnou oblohu

v krajině skořice.

Co popsat nemohu,

to byla čepice,

červená jak vlčí mák.

Střílel jsem na slony,

na bílou opici,

na růže, na pany,

na turka v krabici,

pak jsem chtěl tři rány

na její čepici mít.

Řekla mi, nelžete,

zkuste to na špičku

a jestli nechcete,

já to mám v malíčku,

zítra si můžete

lekci při měsíčku vzít.

Těšínská jablíčka

bývají kyselá,

červená čepice

pojednou zmizela.

Kde byla z večera

střelnice veselá,

zůstal jsem docela sám.

Střílel jsem na slony...

Řekla mi, nelžete...

Svět jsem už prochodil,

města a vesnice,

nikde však nebyla

ta pravá čepice.

Červených byly snad

stovky a tisíce,

nikde ta, kterou mám rád.

Nestřílím na slony,

na bílou opici,

na růže, na pany,

na turka v krabici,

chtěl bych jen tři rány

na její čepici mít.

Vždyť řekla: nelžete,

zkuste to na špičku,

a jestli nechcete,

já to mám v malíčku,

zítra si můžete

lekci při měsíčku vzít.