Evelýna

Evelýna, Evelýna,

před ní svit hvězd pohasíná,

Evelýna, Evelýna,

bere svůj žár slunci z klína.

Evelýna, Evelýna,

kdo jí zná, ten neusíná.

Evelýna, Evelýna,

odmítá i manekýna.

Slova jsou jen stín,

roztajou jak cín.

Zrána, Evelýna, Evelýa.

Evelýna, Evelýna,

v očích má dvě číše vína,

Evelýna, Evelýna,

oživlý sen harlekýna.

Slova jsou jen stín...

Evelýna, Evelýna,

její smích je gilotína.

Evelýna, Evelýna,

s úsměvem mou lásku stíná.