I já byl dítě

I já byl dítě,

což překvapí tě

a tehdy v plínkách mi bylo hej.

Rost sjem jak z mlíka

i bez dudlíka

a broukal: vú, vaka-dú, vaka-dej.

Měl jsem dvě půlky

a v nich dva důlky

a podle mámy všechna nej.

Rty marmeládě,

no prostě mládě,

co brouká: vú, vaka-dú, vaka-dej.

I ty jsi pískle byl

a dětsky blábolil

a táta málem pýchou puk,

co na tom přiteli,

že už jsme dospělí,

vždy mužem říkat: no, jsi fajn kluk.

Všichni zkrátka

jsme batolátka,

jen léty stárnem a tak se směj.

A s dětmi cítě

buď taky dítě

a broukej: vú, vaka-dú,

vaka-dej, hej, ej, ej.

Léta jdou jak víš z čítanek,

kantor dřív byl žák

a támhle-tam, ten zlostný pán

byl vlastně kdysi špunt a svišť

a tak ho ber, tak,

(du-by-duby-duby-duby...)

I ty jsi pískle byl...

My všichni zkrátka

jsme batolátka,

jen léty stárnem

a tak se směj.

A s dětmi cítě

buď taky dítě

a broukej: vú, vaka-dú, vaka-dú, vaka-dú,

vaka-dú, vaka-dú, vaka-dej.