Jak dlouho ještě budem zrát

Už je to hodně dávno

Co vyhnali nás z ráje

S plamenným mečem za vrata:

Jděte a zrajte, pláňata...

A tak tu tedy zrajem

Říkáme od té doby

My dozrajeme časem

Skryjeme rány jizvami

Vždyť nejhorší je za námi

Kdo ale přitom ptá se...

Jak dlouho budem říkat kdyby

A potom dělat stejné chyby

Jak předtím nejmíň tisíckrát

Jak dlouho budem kalit vodu

Jak rybám tak i svému rodu

Jak dlouho ještě budem zrát

Míváme občas dojem

Že už se sotva leknem

Že máme jistou zkušenost

A dobře víme kdy říct dost

Tak kdy to tedy řeknem

Jak dlouho budem shánět zbraně

A maskovací sítě na ně

Vždyť hloupost nelze maskovat

Jak dlouho budou vojska v sedle

Než pochopíme jak jsou vedle

Jak dlouho ještě budem zrát

Jsme plody jedné země

Jen jediného stromu

Kdy asi všichni poznáme

Že jiný strom tu nemáme

Kdy dozrajeme k tomu

Je psáno v jedné moudré báji

Že všichni už jsme dávno v ráji

Proč toužit někam do nebe

My budem zrát jak v lánech zlato

Až jednou ráno přijdem na to

Jak vyzrát sami na sebe

Jak vyzrát sami na sebe