Luisa

Na podzim se Kampa topí

V zlaté záplavě

Příroda už má takový zvyk

Že obarví Praze všechna místa na hlavě

Včera dostal drožkář první smyk

Ferdinandova třída je, bože

Jako po vymření

Na Příkopech včera padal sníh

Moje srdce básníka už sotva

Něco změní

Když tu náhle zaslechl jsem smích

Dívka ještě mladá, ale šibalské má zvyky

Ohromený slyším vzdychat sál

Na Smíchově padaj koně

Neb dostávaj smyky

A já jsem se bloud zamiloval

Luisa, tak se jmenovala, byla jako hádě

Čiperná jak horská bystřina

Její nožky naznačily, že je ještě mládě

Poupě, ale téměř květina

Luiso, tys bohatá, až hanba je mi

Luiso, tys princezna to mezi všemi

Luiso, tvůj otec mi tě nikdy nedá

Luiso, kdybych byl Aladin tak leda

Luiso, jsi krásná jak krůpěj rosy

Luiso, tvá ňadra jsou jak dvě kosy

Luiso, vím, není žádná naděje

Luiso, mě zkosí kurděje

Její otec vlastní firmu na barvení plátna

A je čestným členem Hlaholu

Chudák moje maminka je

U buržoustů vrátná

Tatík zase vodí Škrholu

A já bydlím v bytě, který

Připomíná doupě

Žiji tady jako asketa

Copak bych sem mohl vzít

To růžolící poupě

I když, zdá se, není koketa

Luiso, tys anděl s bělostnými křídly

Luiso, tys mísa s pikantními jídly

Luiso, máš oči jako okeány

Luiso, rovná jak Novoměstské brány

Luiso, jsi ohebná jak z gutaperči

Luiso, nechci ti dát arivederci

Luiso, vím, není žádná naděje

Luiso, mě zkosí kurděje

Za Prahou se objevily

Černé neštovice

V Josefově vyskytl se mor

Mojí Luise, i když rovné jako borovice

Starý Charon přichystal svůj vor

A tak moje láska byla marná, ale čistá

Moje Luisa zemřela jak sen

Však v mém srdci poety

Je stále pro ni místa

Z prsou mých se dere marný sten

Luiso, tys byla jako polní kvítko

Luiso, i když jsem neviděl tvé lýtko

Luiso, byla jsi idol mého snění

Luiso, byla jsi celé moje skromné jmění

Luiso, tvůj otec by tě nikdy nedal

Luiso, snad kdybych v správní radě sedal

Luiso, zemřelas, i má naděje

Luiso, už jsou tu kurděje