Patnáct

Chodí do míst, kde kvete divizna

a nikdo víc se v ní už nevyzná.

Že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,

že je jí patnáct a že si píše deník.

Očima bloudí, slova nevnímá,

snad tajemnou moc léto nad ní má,

že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,

že je jí patnáct a pomoci jí není.

Stačí pár slov a hned je uražená,

dítě už není a ještě není žena.

Drzá je vodmlouvá, jako kluk.

Hned se směje a hned zas ani muk.

Zmizí do míst, kde kvete divizna

a nikdo víc se v ní už nevyzná.

Že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,

že je jí patnáct a pomoci jí není.

Stačí pár slov a hned je uražená...

Zmizí do míst, kde kvete divizna

a nikdo víc se v ní už nevyzná.

Že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,

že je jí patnáct a pomoci jí není.

Že je jí patnáct a pomoci jí není.

Že je jí patnáct a pomoci jí není...