První i poslední

Jen ti spánek bílou přízí

víčka spoutá k víčkům

okolní svět náhle zmizí

jak když sfoukneš svíčku

Den se chůzí vrávoravou

zvolna v dálce ztrácí

ke tvým dvířkům už sny plavou

krajkou na polštářcích

Tak já půjdu

co víc mi zbývá

dobře vím že bych jen v povzdálí

zbytečně stál

dobře vím že tvůj sen křídla má

kamsi tě unáší a já si přál

Procházet se ve tvých krocích

nejen až se rozední

s tebou kráčet klenbou nocí

být první i poslední

A teď sám tu s tímhle přáním

neskonale hloupým

vyčkávám a nemám zdání

kdy do tvých snů vstoupím

Den se chůzí vrávoravou

v závojích tmy ztrácí

jaké sny teď víří hlavou

v krajkách na polštářcích

Ty ve svých snech dálkou letíš

jako vážka nad vodou

když sníš o mně je to nejspíš

pouhopouhou náhodou