Stále šťastné údolí

Ty jsi byla stále šťastné údolí

tobě pořád zářil v očích smích

já věděl že mé rány přebolí

jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:

ta se umí vážně hezky smát

ten úsměv vypůjčený od dětí

mě vítal v týdnu sedmkrát

R: Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní

žil jsem jak trosečník ,nic víc

pak přišel lístek,pozdrav poštou polední

Dmi

a já už nemoh dál

Emi

větrem jsem se stal

jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí

do něhož se z dálek vracím rád

tvůj úsměv léčí mě i chlácholí

v něm vidím důvod proč se smát

R: Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář

o kalných vodách víš už víc

však přesto schováváš si úsměv pod polštář

a ten jak sladkou číš

dál mi nabízíš

R. Teď máš už vrásek pár a táta není živ

kdo za něj ocení tvou líc?

vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív

i já jsem stejně mlád

větrem chci se stát

jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím

zapomenu trápit se i bát

jen zůstaň stále šťastným údolím

kam já se z dálek vracím rád