Suzanne

1. Suzanne místo má, je skryté blízko břehů,

Hmi

sedí tam a proud ji zná a ty závidíš tu něhu,

i když víš, že pouze blázen má dost sil nést vločku sněhu,

a když svírá vítr v dlaních, tak chce dát nebi duhu,

a ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci,

víc už nemáš a jsi prázdný,

ona říká chyť mi mlhu, z jejích vláken spleť tu touhu.

R1: A ty náhle staneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou

a ty náhle věříš světu, dokud dál tvé tělo plní myslí svou.

2. Pán Ježíš byl jen lodník, mořem šel, měl suchou nohu,

pak se dlouho na svět díval ze své věže v divném slohu

a sám poznal se smutkem: utopeným nepomohu,

řekl: lidé budou mořem plout, a myslel tím jen slzy

a on sám to poznal brzy, nechal nám jen pár slov ryzích,

nelidstvím lidství zničen,

on zved nás přesto všechny kousek výš.

R2: A ty náhle staneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou

a ty náhle věříš sobě, dokud on tvé tělo plní myslí svou.

3. Teď Suzanne dá ti dlaň, ve své skrýši blízko břehu,

právě obléká ji řeka ve svou nekonečnou něhu

a jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu,

jimi zlátne celý kraj a lodě plují do přístavu,

vidím spoustu lidí tančit, vidím zlaté děti ráno,

jak nám chrání naši lásku,

jak ji chrání jednou pro vždy, ó Suzanne, v tvých očích.

R3: A ty náhle staneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou

a ty náhle věříš v lásku, dokud ta tvé tělo plní myslí svou