Třetí trubadúr

Šel od hradu k hradu trubadúr,

o srdce dam si žádal,

pak často střídal mol i dur

a tklivé písně skládal.

Když stichl hrad a stichl dvůr,

když se měsíc koupal v Seine,

tehdy v nocích zpíval trubadúr

své písně z lásky k ženě.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

Šel stezkou k hradu trubadúr

a to byl zase jiný.

Ten všemu říkal c`est l`amore

a čtyři měl už syny.

Když ztichl hrad a ztichl dvůr,

když se měsíc koupal v Seine,

i tenhle druhý trubadúr

šel zpívat z lásky k ženě.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

Žil na podhradí trubadúr,

ten do třetice třetí.

Jó, to byl chytrý trubadúr,

psal písně, které letí.

O lásce mnoho nevěděl,

potmě vikýře si pletl,

však bílý šátek, tam kde pěl,

mu vždycky k nohám zlét.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

Co vyplývá, to potěší,

sta hudebníků – soků,

vždyť v písničkách se soutěží

už nejmíň tisíc roků.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý.

A lou, a lou, a loutna mu hrála,

prý byl v té loutně slavík zakletý...