Vstávej

Vstávej, sluníčko stoupá

a svádí do kopce lézt,

vstávej a nebuď hloupá,

pojď, půjdem za záda měst.

Pojď bez pudru a haldy příčesů

a zalezeme někam do lesů.

Znáš jen z dávnověku trávu, písek

řeku, hory-doly, stráň.

Znáš jen z dávnověku

trávu, písek řeku,

tak už holka vstaň.

Vstávej, den už se půlí,

mrak číhá tam za rohem,

vstávej, přiměj se vůlí,

vem džínsy a rychle jdem.

Tam do domu, co postavěly sny,

a kde je sotva číslo popisní.

Lůžko z fůry sena, z bílý skály stěna, okna z kamenů.

Lůžko z fůry sena,

z bílý skály stěna,

tam tě zaženu.

Vstávej, venku se stmívá,

den říká: jdu pryč, good-bye,

úpím a děvče snívá

a žádá k snídani čaj.

Než přestane se rozespale třást

je půlnoc nebo aspoň jedenáct.

Ptám se dálky, zda-li údolí se halí pláštěm vodních par.

Ptám se dálky, zda-li

údolí se halí,

když nám zbyl jen bar.