Dobrý král Václav

Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí,

všude kam se podívá, závěje a ledy.

Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý,

a vtom spatří chudáka, jak tam sbírá dříví.

"Hola, páže," pravil král, "podívej se honem.

Odkud je ten sedláček, víš-li něco o něm?"

"Pane můj, ten sedláček bydlí támhle kdesi

u studánky v chalupě pod samými lesy."

Přines maso, přines chléb a pár polen k tomu,

zanesem to ještě dnes sedláčkovi domů."

A tak šli, král s pážetem, a tak vyrazili,

i když venku vítr dul a vyl ze vší síly.

"Pane můj, je hrozná tma a je hrozná zima.

Sotva jdu, už nemůžu, strach mě z toho jímá."

"Vkládej nohy do mých stop a pojď dál, můj hochu!

Za chvíli ti nebude zima ani trochu."

Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi,

a kam vkročil svatý král, tam i sněhy hřály.

Proto, věřte, křesťané, boháči i páni,

ten, kdo cítí s chudými, dojde požehnání.