Až

Až mě černý můry shůry dolů poženou

a ty budeš denně nezřízeně klít

pak z tvých pohledů mi lehký chvění v kolenou

řekne je tu čas se sebrat a jít.

Až mi horké slunce zlatě blejskne do očí

až se letní parno dotkne městskejch zdí

pak líp zavřu splín v zámku klíčem otočím

zase příjde čas a neposedím

Mám hlavu deštěm zmáčenou

smím pít vůni ze všech stran

chci se vznést

chci si plést

z mraků blůzu nařasenou

vychutnat si smích těch voňavejch rán.

Až mě ty mý můry zase dolů poženou

až mi budeš dlouho komedii hrát

tvejm dnům prázdnejch gest jen s pokrčením

ramenou

řeknu je tu čas se na cestu dát.

Zas Mám hlavu deštěm zmáčenou

smím pít vůni ze všech stran

chci se vznést

chci si plést

z mraků blůzu nařasenou

vychutnat si smích těch voňavejch rán.