Citadela citů

Přišel jsi jako rytíř z mýtů

legend a starých pověstí

Dobýt mou citadelu citů

armádou slůvek pro štěstí

Tak jsi mi svou vítěznou ztečí

vyrazil z rukou meč i štít

Praporem nekonečných řečí

o tom jak budeme se mít

R: S léty však barvy slibů blednou

pozlátko ze slov opadá

Říkal jsi "hvězda padá jednou"

jenomže hvězda nepadá

Protože hvězdy pouze hasnou

světlo z nich pozdě doletí

Málokdy pravda bývá krásnou

v tom bude její prokletí

Můžeš se vrátit do svých bájí

v nichž se lži snáze utopí

Lhář vždycky novou lží se hájí

to žena časem pochopí

Opouštíš citadelu citů

Lži se ti sráží do slzí

A já mám pár ledových štítů

z mrazů co vážně zamrzí

R: Po létech barvy slibů blednou

pozlátko ze slov opadá

Říká se "hvězda padá jednou"

jenomže hvězda nepadá

Protože hvězdy pouze hasnou

světlo z nich pozdě doletí

Málokdy pravda byla krásnou

v tomto či jiném století