Odpouštím

Kdyby jsi vrátil

první sníh

ztracené roky zkrátil

rozplakal smích

a přežil staletí

jak věčný plamen

jsem popel z kamen

jen zhaslý oheň mám nést

Kdyby jsi vrátil

zázemí

vyřčené věty zkrátil

neoněmím

já věřím prorokům

a břehům moří

když maják hoří

jak stará píseň mi zníš

Přestaň lhát opona padá

a dveře v šatnách zamykám

přestaň lhát

co bude hádám

já zřídka nosím slova

tam kde se s nimi prosí

Kdyby jsi vrátil

půlměsíc

pak na něj cestu zkrátil

nelži mi víc

když s vlajkou příměří

se lépe dýchá

tak nápoj míchám

snad jenom dlužím ti říct

Přestaň lhát čas rány léčí

a lítost v srdcích zamyká

přestaň lhát i muži brečí

já zřídka nosím slova

tam kde se s nimi prosí

Odpouštím čas rány léčí

a lítost v srdcích zamyká

přestaň lhát i muži brečí

jen ztrácí slzy v dětství

pláč kluky víc než mrzí