Puklá váza

1. Na vázu v niž květ verbén zvadl,

narazil vějíř v doteku,

ba úder ani nedopadl,

zvuk nezradil ho v člověku. (2x)

2. Avšak ta lehká rána denně

hlodajíc v tvrdém krystalu,

plíživě, jistě, neviděně

obešla vázu pomalu. (2x)

R: Prchla z ní voda po krůpěji,

květ zvadl vláhy nemáje.

Netuší nikdo rány její,

netkněte se jí, puklá je.

na na nana na na naná

3. Tak leckdy milovaná ruka

se lehce jenom srdce tkne,

tu srdce samosebou puká,

květ lásky jeho uvadne. (2x)

4. Potichu, světem nepoznána,

pláče a dál se rozzeje

hluboká jemná jeho rána

netkněte se ho, puklé je. (2x)

R: Prchla z ní voda...