Romance z krčmy

Měl's tenkrát ze mě tak zbytečný strach

z mé lásky a nároků mých

Stačilo mi, jak jsi překročil práh,

vidět tě potkat tvůj smích

A i když šel´s k jiné

či neznámo kam,

do jakých míst toužíš - jdi

Stačilo mi, a nebyl to klam,

tvůj plášť visel na naší zdi

A když jsi zmizel, jak letmý host,

šel za něčím vábivým zvlášť,

tak zůstal hřebík a bylo to dost

tam, kde dřív visel tvůj plášť

Mlha a vítr, déšť jim jde vstříc,

tak za dnem šelestí den

A v naší krčmě se nestane víc,

jen hřeb ze zdi vyndali ven

Mlha a vítr a déšť jako zášť,

tak jde proud roků i vod

Stačilo mi, že kde visíval plášť,

zbyl ve zdi ztracený bod

A i když tu stopu, můj poslední svod,

malíř zbarvil, pak za pár chvil,

stačilo, že ten maličký bod

tam ještě do včera byl

A měl jsi ze mě tak zbytečný strach,

z mé lásky a z nároků mých

Stačilo mi jak jsi překročil práh,

vidět tě, potkat tvůj smích

Pak v teplém větru hlavu dát výš,

až nad pláč bubnů tam k tmám

Ty nemůžeš pochopit, ty sotva kdy zvíš,

co z toho všeho já mám