Ten, kdo poznal ...

Ten kdo poznal sám co najít už ví proč snít

Ten kdo poznal sám co nemít už ví jak žít

Ten kdo poznal sám v co věří má víc než ví

Já znám touhu v očích a z ní chci pít

Mám z jahod blůzu sladkou a dívčí tvář

a v sukni chůzi krátkou a v ústech snář

vím kde se vítr zvedá když zlátne stráň

tam já v nouzi hledám tvou prázdnou dlaň

Prý mou mámu s tátou si Bůh chce vzít

a jen touhle cestou jim zvon smí znít

ten den chci být s tebou už znáš můj pláč

zkus hřát nohy zebou jsi bílej fáč

Teď jsem jen tam kam chodíš svou trávu sít

teď jsem jen tam kam vodíš svý stáda pít

teď jsem jen tam kde musím tvý prádlo prát

tak být tam kde s tebou smím lásku znát

Přej mi bílý kostel v něm máma spí

přej mi bílý kostel v něm táta spí

tak přej mi bílý kostel v něm i já chci spát

tam mi aspoň růži rád přijdeš dát

tam mi aspoň růži rád přijdeš dát