Z nudy sudy válet

A budu z nudy sudy válet, tak vznikne oživení v sále,

za to, že je ten mrtvej bál, co za bačkoru zatím stál.

A budu z nudy sudy koulet, ať na mě všichni oči poulej,

spolek místních dam, bude hned ten tam.

A budu z nudy sudy krouhat, pak do všech mužskejch vleže touha

a jistě všichni za mnou hned, skulený spadnou na parket.

A budu z nudy sudy válet, pak v uších znít mi bude stále,

kdopak, kdopak to je, ta holka s nábojem.

Copak, copak s ní, copak, copak s ní,

copak, copak s ní, slyším jak sálem zní-í.

To, že z nudy sudy válím, vyskytly se mi jen v hlavě dáli,

je bál a není tanečník, to jsou mý pravdy skutečný.

A budu z nudy sudy válet, to bude horší nežli nálet,

tím všechny vyděsím, tou krásnou recesí.

Copak, copak s ní, copak, copak s ní,

copak, copak s ní, slyším jak sálem zní-í.

Tenhleten nápad se mnou hrál, když poznala jsem celej bál

a v tombole zbyl na mě sud, to byla nejnudnejší z nud.

Tak chtělo se mi sudy válet, a brečela jsem přitom málem,

copak, copak s tím, když nemám tančit s kým.