Za deset růží

1. Už se vánkem líný vítr stal,

už si jménem říká den.

Jen já však pořád čekám dál,

až z dálky příjde sen.

Dmi

Až se z dálky vrátí hříšně sám

i s tím svým věčným proč.

Čas vlídně lásky spočítá

a spustí kolotoč.

R: Za deset růží s vůní papíru

dám lístek tam i zpět.

Směr štěstí šíté na míru

a bíločerný svět.

Svět prázdných dvěří,

prázdných skel,

ze růže pouťové.

Ať dál se točí kolotoč

i mé sny bláhové.

2. Kdesi bílou křídou zázraků

klaun život úvod psal

a měsíc, dávný ponocný,

mu první jméno dal.

To ráno přišlo málem dřív,

než věčný tulák sen.

To ráno růží bez trní,

to ráno sladkých jmen.

R: Za deset růží...