Bílá Jawa 250

Zase garáž prázdná na mě zívá, je to sen.

Stojím ve dveřích a jen se dívám, jel zas ven.

Slzy na krajíčku místo kávy polykám,

na ničem už víc mi nezáleží, odjel sám.

Pryč je a s ním jeho Jawa 250

a mně budou se zas v celém městě všichni smát.

A já v okně zase celý týden bláhová,

než se zase vrátí ten, kdo málo rád mě má.

Kéž bych jednou byla celá bílá,

jak ta Jawa 250.

Samý chrom a jinak celá bílá,

jeho Jawa 250.

Žádné srdce, jen dvě kola vířící,

žádné zklamání.

Žádná láska jenom silnic čára dělící.

V hale informací marně hledám jízdní řád,

seznam dálnic, míst a restaurací, kam jen psát.

Úh, už jsem nalepila všechny známky poštovní,

boty prochodila všechny nové, zánovní.

Už znám asfalt, beton, kostky šedé, dlažební,

každá motorka mi zpívá píseň svatební.

S každým blatníkem je ve mně lásky zas méně,

s každým kilometrem stejné přání ve mně zní.

Óu, kéž bych jednou byla celá bílá,

jak ta Jawa 250.

Samý chrom a jinak celá bílá,

jeho Jawa 250.

Žádné srdce, jen dvě kola vířící,

žádné zklamání.

Óu, žádná láska jenom silnic čára dělící.

Óoooooo...