Když pro oči nevidím

Když pro oči nevidím

to bývá mi pak všechno málo

toužím pryč od lidí

zkouším se v sobě dál skrýt

Když pro oči nevidím

mám noční můru neustálou

že náš svět nás ošidil

zda lepší je nebýt nebo být

zda něco můžu já jen chtít

Mé dny jsou zdlouhavé

jako plavba průplavem

že maják v dálce bliká

můžu nechat si zdát

Když ze šupin brýle mám

pravda bývá míň než klam

když nevidím, kráčím nikam

kde mám sílu jen brát?

víru brát

Až pro oči uvidím

svět můj se v barvách vznítí

já úsměv od lidí

motýlí síťkou smím vzít

Až pro oči uvidím

já krásou se nedosytím

já mírně se zastydím

nad otázkou

Nebýt? nebo být?

když co chci můžu já jen chtít

Mé dny dřív trápivé

budou odliv s přílivem

a maják tam v dálce snové

svítit bude mi dál

A brýle mámivé

spláchne odliv s přílivem

objeví zprávu v slovech:

Čas můj snad za to stál

za to stál