Pekelná brána žárlivosti

Obloha je temná a jemně prší, tramvaje nejedou.

Milenci jsou postiženi blbou náladou.

Obloha je temná, on zhulený, ona opilá.

Promoklá noc další zkoušku na ně posílá

„Moje milá proč jsi mě zradila?"

Vyjekl mládenec zničeho nic.

„Moje milá proč jsi mě zradila?"

„Moje milá proč jsi mě zradila?"

Vyjekl mládenec zničeho nic.

„Moje milá proč jsi mě zradila?"

Dívka civí, překvapená, marně vzpomíná

jakou zradu může myslet, ten kluk pitomá.

A on vidí cizí ruku na jejích kolenou.

Žárlivost mu otevírá bránu pekelnou.

„Všechnu tvou lásku potřebuju já!"

Po staletí ať si mě hledají jinde.

„Všechnu tvou lásku potřebuju já!"

„Všechnu tvou lásku potřebuju já!"

Po staletí ať si mě hledají jinde.

„Všechnu tvou lásku potřebuju já!"

Obloha je temná a jemně prší, tramvaje nejedou.

Milenci jsou postiženi blbou náladou.