Úklon a nic

Světlo polední, slova rozezní,

pryč utíkej!

Strach je je snad, jen mohutný hrad,

nepřemýšlej!

A zas jen slova, něžná a tvrdá,

pryč utíkej!

Poslední akt a smutek je fakt,

nepřemýšlej!

Výčitky jsou zemská tíž,

co ty o tom víš?

Svědomí a co dál víc

je poslední - úklon a nic!