Vzpomínky na budoucnost

Kde stával ten dům,

kde chlapec si hrával,

kde trůnem byl stůl

a s tátou se smál.

Je málo dní,

kdy nikdo nic neví

a vzpomínka snů

dál v budoucnost hledí.

Ze zbytků vstává nový den,

je možná sláva, možný sen!

Pár rezavých drátů

a s oblohy šrám.

Jsou trosky ze států,

ta ukrutná daň.

Málo očí co vidí,

málo života snů.

Je to sobectvím lidí,

zbývá jen málo dnů!