Básník a vítr

Máš bílou tvář a kalí se ti zrak

máš oči které někdy nevidí

Bydlíš v bílé skříni a čteš si tam snář

jak málo lidí ti závidí

Dlouho do noci svítíš- ach co z toho máš?

v poledne na zem spadlé hvězdy počítáš

Pod pozlátkem hvězd najdeš nekonečně cest

Která z nich bude tvoje

kterou si vybereš

Kterou půjdeš

kterou se dáš?

Tebe se básníku bál celý svět

ale teď jsou tvá slova zmatená

S tebou se básníku smál celý svět

tvoje okna zůstala zavřená

Na tebe básníku dech větru sáh

ach proč je tvá hlava věčně na cestách?

Zůstaly ti sny a čtyři holé zdi

a touha

a zmatek

a strach co bude dál

Plynové lampy ti nahání strach

celý den stojí bez viny

Bojíš se tmy možná stejně jako my

Tma pláče a není to na ní znát

Ze země zvedni svůj stín a běž s ním, jak dlouho chceš!

Smrt voní a chtěla by si s tebou hrát

Víš tam kde jsi stál

tam se nikdo nedíval

a víno

a slzy

a strach

a vítr tě nechal padat dál

Čas v knihách se zastavil uprostřed vět

a z ulic mizí ozvěna

Po sté jsi zjistil- je bezpočet hvězd

noc černá jako voda v prachu cest

Tvé sny dál bezhlavě pádí

a vrací se zpět nad mou hlavu

a nesmyslem budou barvit můj dětský pláč

Víš, tam kde jsi stál

tam se nikdo nedíval

a vítr

a zmatek

a úsměvy

a dívčí štěstí trvá dál