Lyrics Vladimír Merta

Vladimír Merta

Bůček

Ve dvanáct skončilo nahrávání

předem poškrábané desky

hráči se učesali - tak ahoj

ahoj a mějte se tu hezky

a já mám dojem že to co si každej z nás

doma sám pro sebe hraje

nikdo nikdy v týdle zemi

na desku nenahraje

Zbyli jsme dva co zašli na jedno pivo

do kantýny na stojáka dole

upocený lidi stáli frontu na oběd

a jedli na špinavým pocákaným vikslajvantovým stole

zachytil jsem jejich závistivej pohled -

- jak to že je otravujem?

známe jenom kanape chlast a zadní lóže kina

a ráno nemusíme vstávat protože nikde nepracujem

styděl jsem se za sebe i za ně

chtělo se mi tančit hulákat a zpívat -

- čí je to vina že jsem zůstal stát a mlčel?

Nevím asi se bojím neumím to jinak

Ne to není proti dělníkům - do hajzlu s písničkama

ti u soustruhů dávno věděj svoje

to je pro vás byrokrati s bílejma límečkama

co žerete ten svůj život

jako umaštěnej bůček vstoje

pro lidi co se držej dál svejch míst

lžící a žaludečních vředů

ne takhle žít a umřít nechci neumím nedovedu

Vyšli jsme do deště

s nedopitejma půllitrama v ruce

a já povídám - člověče my kradem!

Nevadí - povídᚠ- pošleme ho zítra poštou

nebo příště šoupnem na pult zadem

my kradem párkrát za život

a voni kradou pětadvacetkrát za den

tak jsme šli dál a d隝 nám padal

z nebe do půllitrů volným pádem

Nastoupil jsem s půllitrem do tramvaje

chtěl jsem se dostat na chvíli mezi lidi

chtěl jsem se jenom na malou chvíli schovat

a chlápek v kožáku z krokodýlí kůže

za mnou začal pod aktovkou onanovat

zápach z tý umaštěný kantýny

se za mnou do tramvaje natáh

a úplně jiný blues

který nikdy nikdo v týdle zemi na desku nenahraje

se za mnou táhlo domů v patách