Dále od hradu, dále...

Vane svěží vánek fouká do polívčičky

Na výročním dortu studentíkům sfoukl svíčky

Vzpomínám si matně na těch pár dní

Kdy poslední byl první a první poslední

Došel mi expres doporučený dopis

„gaspadin poslaněc“

Spletli si adresu nečitelný podpis

Zvali mě na stakan a na žvanec

Z místa odkud na nás dohlíželi shůry

Máváme dnes my – nové nomenklatury

Sklínku sektu v ruce čekáme v řadě

Na Audienci na pražském Hradě

Někdo má vstup volný – jiný zase ne

Ceremoniář neomylně rozhodne

Kdo smí výš a dál – a kdo žádoucí není

Komu dát metál komu i políbení

Dále od hradu dále!

Loká Tokaj lokaj v livreji

Voláme sláva – volíme krále

Svobodu…lásku…víru…naději

Loutkáři bez tváří balí své kulisy

Pohádka končí – hra na dnešek a na kdysi

Hrad zůstává stát jenom hradní stráže se mění

Kolik dát za pravdu – a kolik na umění

Vím že záhy ztrácím bývalé známé

Falešná popularita ta vždycky klame

Nejsem už sám sebou – ani jedním z vás

Hlas mas mi zlámal vaz

Jestli někdy vezmu teplý místečko v kanclu

Pošlete mi koresponďák – Taky už jsi v hajzlu

Spalte všechny rýmy lásky co jsem zažil

Kostrbatý důkazy jak málo jsem se snažil

Funkce mě minuly – do undergroundu nechci

Jsem nikdo proti ničemu iritují mě světci

Někdy se sám sobě hnusím jindy zas tolik ne

Halabala píšu co mě právě napadne

Dálnicí kde se tísní český lid

Uhání kolona – zkus ji zastavit

A v ní někde klimbá princ na bílém koni

Čelem k masám zády ke zdi – tak jako vloni oni

S kytarou ve škarpě zkouším zamávat

Kdyby mě vzali sebou jel bych rád

Mávnul jsem pozdě – místo už nikde není

Tohle je uzavřené představení

Sháním si desky na sebrané spisy

Ultimativní kompromisy tak jako kdysi

Vím že nic nevím která bije co se děje

Zbývá mi teskné blues občanů bez portfeje

Velká je doba občané jsou malí

Nevděční nepatrní nedokonalí

Něco je stále stejné – i když se všechno mění

Všechno už dávno máme ale něco náhle není

Plíživě se šíří štíří nálady

Kdo vypad z vlády zpátky do řady

Ohlíží se zpátky – za ním nikdo není

Komu má dát do huby a komu na modlení?

A po dálnici pádí dál na bílém koni

Eskadrona zmizí spěchají odtamtud co loni

Stále jsem tehdy sám tam kde stojím teď

Kolem sebe prázdno – berlínskou zeď

Já jsem jen pomáhal jiným stavět mosty

Já – uzavřená společnost

Na věčnosti budu stát zase stranou

Tak čau a někdy nashledanou