Děti děti

Dokud se stihnu zasmát

Doud nezačnu lhát

Dokud si vidím do karet

Bude svět zábavný kabaret

Rozdám sám sobě mariáš – a čekám na žolíky

Zasadím černobýl a sklízím fíky

Bez hádek, bez drobných mincí, výpůjček a dluhů

Najít v nesmyslu pořádek

A v součtu čtverců plochu kruhů

Ve víru soukromých vichřicí

A zpátečnických revolucí

Sliby – chyby, noční sny bez polucí

A za vším číhá věčné kdyby, kdyby

Jsme stíny stínů, výpary páry, děti dětí

Písmenka odvátá ze strání do čítanek

Skončíme? Jak? Letem vzhůru – nebo pádem…

V pátek propijem výplatu a celý měsíc kradem

Vrátím se oklikou napřesrok

Zmoudřelý výtržník, vyhozený zadem

Přestupný rok co nepřišel

Něco vím, tuším, něco je ve mně natrvalo

A všeho tak strašně málo, málo…