Dezertér

Z nebe padaly hvězdy

svítily komety s rozpuštěnými vlasy

ztracené ve vlnách zralého obilí

a v tichu doznívala píseň hanby

Do noci duní vlak cínových vojáčků

jeden skrývá v torně svoji hračku

litinová kola zatloukají strach do tmy

válka k nim mluví lákavými slovy:

Padneme my - anebo oni? Já... já... já!

Hned - nebo až poslední den války? Kdoví!

Polibky střel - sladké trny ostružin

šílí touhou po mladém hrdinovi

Jen jeden se podíval do nebe

a pak se rychle zvednul

jen jednu hvězdu si na pouti vystřelil

skočil pod kola vlaku - a padal jako kámen ve snu ke dnu

A z nebe kam poslepu sáh'

než stačil zahodit rezavý kvér

skanula jako slza jeho zlá hvězda

na hrob v poli kde leží beze jména dezertér