Každý večer

Zprvu k ním mluvil něžnou řečí ptáků,

chodila kolem nevšímavě,

tak pohledy svlékal každou.

Vodíval ji krajinami nevěry,

s rybníky za soumraku

a každý večer začínal a končil,

malou dojemnou sebevraždou.

Kopala keckami do zdí katedrály

zraňoval ji chlad kameGní, které

nic, nic jenom tisíce let,

krásně mlčí a stojí-í-í...

Sochy martýrů se na ně z mostů

vlídně usmívaly,

dívaly se na ně

jakoby tajně milovali - podobojím

jakoby tajně milovali - podobojím

Bál, bál se,

že se o ní bojí...

DMSledovali v FIntervizi

Cchytání Gdivokých vůní DMorchidejí.

Neubránil jiFdojmu, žeCjedna z klecí

Gje přichystaná DMtaké pro ní.

Odcházela mu z náruče,

nezávazně ako dítě, v neděli do kina,

nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny.

Zrcadlo poslušně měnilo barvy,

karet anebo domina?

Pavouček ukápl jako slza ze stěny,

Pavouček ukápl jako slza ze stěny

Bál, bál se,

že se o ní bojí...

Ukládali pokradmu viděné

podobenky vlastní samoty

až na dno nepaměti,

Ma oba v sobě naráz

zabili své nenarozené něžné děti.

Ona rty o zeť,

ústy rozpraskanými ranním razem,

on ve studené koupelně,

trápným pádem teplé kapky na zem.

Doufali dál, že je

osudy nudných manželství jiních lidí jaksi minou

a každý večer začínal a končil

malou dojemnou kocovinou.

Bál, bál se,

že se o ní bojí...