Klub přátel poezie

Politý stůl ubrus se válí po koberci

točí se gramofon a píseň voní sýrem

mluvíme jeden o druhém o vládě o umělcích

jako vodku a pivo mícháme válku s mírem

Mizerná nálada zanechala stopy v blátě

vešel jsi do pokoje pro nezvané hosty

na hlavě čepici vesnicky prostovlasý

bez peněz a bosky

Hodil jsi do placu ukradenou třídní knihu

s maturitní fotkou a podpisem - Jé, ahoj študente!

Ubalili jsme si z novin papyrosy smíchu

bylo nám líto jak oba dva stárneme

Ptal jsem se tě co dělá Oněgin

a ty na to co by dělal žije

a já slyšel že si doma na Arbatě pustil plyn

a Puškin z rozmaru a z čisté nostalgie

emigroval do klubu přátel poezie

a ty jsi řekl blbost

a já jsem objevil dva světy

Na půli cesty mezi peklem a nebem

ležel jsi pod stolem mezi střepy skla

paní fantazie ti oplácela rány chlebem

nos vrážela hřeby alkoholu hluboko do těla

Vzbudil ses hlukem popelářů v ulicích

posnídal tiše zbytky včerejšího dne

nesl kus cesty bandasky dělníkům v modrácích

a doufal že ti paní učitelka historie promine

Ráno mě probudilo zahálčivým pocitem

z probděné noci a zaspaného dne

zíval jsi nede mnou literátským soucitem

ratolest štěstí zvadne a bolest zůstane

Šel jsem kus cesty tajně za tebou

v ruce kus preclíku omočeného do medu

dával sis gulášovku na hradě na recepci

a já za tebou mával nejveseleji jak dovedu

Půjdeme spolu po špičkách světem jako tanečnice

napůl nazdařbůh a napůl popaměti

ztracené rýmy budeme sbírat do krabice

napůl dospělí a napůl jejich vlastní děti

Možná budeme jednou stát proti sobě

já tady a ty tam

budeme zpívat o době a o svobodě

oba dva dohromady a každý sám