Máchovské variace

Chtěla jsem tvoje verše číst,

a vítr trhal mi je z dlaně,

pyšný jak ty, nikdy si jist

Boha ni lásky, běžec pláně,

jenž touhu vnukl závratnou,

a jejím zpovědníkem chce být,

lít oheň v duši malátnou,

sám hrůzou opilý jsa nebýt.

Hleděl jsi přes má ramena,

kam jenom, kam? A ztracen sobě,

necítils, kterak zmámená

jak v náruč snů se tisknu k tobě,

k tobě, tuláku vichrem chvil,

já, neproměnná dcera země,

k tobě, jenž tmou jsi prostoupil

a marně hledal cestu ke mně.