Lyrics Vladimír Merta

Vladimír Merta

Meziměsto

Úplně sám sedím a hledím tupě do noci

na nočním stolku němý telefon

obálky knih se na mě šklebí mocí bezmoci

nemám důvod ani sílu se hnout

A prosím v duchu a mi nevolá

ten který mi má dát zprávu zlou

a jestli musí tak a proboha nečeká

chci vědět všechno naráz najednou

Neodolám a podlehnu

tajně zvedám z vidlice černé sluchátko

poslouchám jak šumí ve větru

ostnaté dráty osudů spojené nakrátko

Laciné útržžky cizích hovorů

se mi slétají jako supi u ucha

černé kroniky banálních hororů

spletité čáry ostnatých drátů

na dlani žživota

Jsem neznámý vojín s rukou v poklopci

poslední kulka války hledá svého člověka

poblitá zpovědnice blázen na kopci

mlčím - a povodeň slov ze tmy vytéká

Meziměsto - uprostřed cizího románu

centrála sprostě žádá abych zavěsil

váhám a nakonec posluššně poslechnu

cukr v kávě se k ránu strachy rozpustil

A zlá zpráva která se ke mně větrem donesla

byla tak zlá až jsem se jí musel smát

Čekám dál jako otrok u vesla

a v srdci rezaví ostnatý drát