Nitky

Rozum? Ten mi říká: „Už jsi toho udělal dost!“

Srdce z posledních sil vzlyká“

Pitomost, pitomost, pitomost, pitomost!“

Co je to napsat generační píseň?

Zahrát a na všechno se vykašlat

A nechat toho, kdo by si ji chtěl poslechnout rád to,

o čem já zpívám, vybojovat

být za zrcadlem zrcadlem

perlou sviním

neuměním

psím žrádlem

být generačním hrdinou

anebo degenerovaným zrádcem

zlatým rouchem, perským šachem, spodním prádlem

neomezeným vládcem

revoluční píseň – teroristka na hondě, tisíc kubíků

v koženém sáčku na holém těle

žlábek mezi prsy ochlazený francouzákem

povídá mi: „Hele, Pepíku

jestli ses celé roky nepřetvařoval, tak jdem!“

a pomohla mi trochu pravým hákem,

sebrala mý prachy

sebrala mi všech no, co mám

nasedl jsem neochotně za ní

přidala plyn

a v první zatáčce mě setřásla

odcházím za horizont

kulhavě jako Chaplin

prázdný parky za ostnatým drátem

kavárny v rekonstrukci – zavřený

pode mnou se otevírá kráter

cíle jsou dány

nitky dálkoměru zkřížený…