Noc a den

Kam chodí den když obloha setmí?

K trávě a pod lampy – a nebo s dětmi?

K trávě spát

S lampami svítit

S dětmi si hrát

A nedat se nikdy chytit

Točit se s větrem a loudit slzy

Dívat se do očí a usnout brzy

To má den stihnout za jeden den

Bydlí všude nechodí ven

Plaší tmu a zahání sen

Napůl s větrem hlasitě spěchá

Rozhrnout oblohu

Políbit zem

Noc číhá na skalách hřeje se hvězdami

Slunce se uklání nadbíhá cestami

Na kopcích musí už lampáři svítit

Kam chodí den když obloha setmí?

K trávě spát s dětmi hrát

A nedat se nikde chytit

(Velký dětský orloj – Noc)

Ubývá hvězdami jako velký hrací strojek

Naditá rybami odmítá spolknout skrojek

A leží na zemi jako když nežije

Po hlíně inkoust rozlije

A sny má bezesné

Nebo ani ty ne

Stmívá se sama – anebo musí?

Nadělá z oblohy špinavé kusy

A tmu ve tmě zabije

Nejsou tam vůbec v té noci dvě?

Ta co je vidět tu druhou ukryje

Může být líbezná a studit dechem

Může být ospalá a vonět mechem

Sama se může v té velké tmě ztratit

K ránu utíká hodiny zkrátit

Aby se jí samé nepletly sny

Proutěná noc je košík plný jahod

Přikrytý svrchu sukničkou z náhod

Chytá si slzy do hvězdných sítí

Tiše je spolyká a pomalu svítí

Ve dne je pobledlá a do svíček skane

Šaty má voskové ale prádýlko žádné

Slunce a tma jsou spojený nití

Kdo z nich je nahoře

Hřeje a svítí