Noční soud
Pozdě v noci na vládním tenisovém hřiti
zasedal poslední Nejvyí soud
Pod obrazem mistra Jana Husa
usedl satý soudce a jeho doprovod
Na reflektory ozářené zákony
se nikdo neodváil pohlédnout
Hlavní soudce zazvonil ličkou
na prázdnou hořčičnou sklenici
Hluchoněmí poradci v kápích
přinesli otlučenou soudní lavici
Zasedání bylo veřejné
moná právě proto nikdo nepřiel
Na výzvu: - Obalovaný vstaňte!
nikdo z přítomných neslyel
Jeden z nás musí být vyvren
do vlnobití krevní msty
Jeho jméno budi Joná
náhodně z klobouku buď vytaen
Napite na papír jméno plat a počet dětí
Má co chtěl mít - teď bude zavraděn
- Pomozte jsem sám a slabý!
vykřikl mu na něho naplili
- Celé noci jsem se bál a trápil
ve dne jste mne nutili být opilý
Vykonával jsem svou práci rád
často k vám chodil ptát se na radu
Jsem jenom vrátný u devatera dveří
a hlídám vai soukromou zahradu -
Kamenné tváře soudících svědků
visely nad ním jako zvony do ticha
Potom někdo vybalil svačinu
někdo si vrazil nů hluboko do břicha
V takové chvíli soudní sluha
poloil na stůl ranní noviny
V průběhu dne beze stopy zmizel
zanechal dopis: Kdo z ostatních je bez viny?
Na tuto chvíli čekal Joná
a zamíchal se do davu
A při snídani doma vykládal
- Málem jsme měli dalí popravu-
A na vládním tenisovém hřiti
zavládlo ticho do běla
A první ranní tramvaj s dělníky
se rozjela do era