Podzim, dvacátý rok míru

1. Lebka s hnáty na baretu, příběh který trvá do dneška

Potkali se v polním lazaretu, zajatec a milosrdná sestra Vojtěška

Prali spolu prostěradla, svaté obrázky milování

Těšili se do divadla, četla mu z knihy kázání

Nezabiješ ani neublížíš, nezabiješ ani neublížíš bližnímu svému

Mávala za ním šátkem z dálky, modlitbou ho provází

u divadla koncem války, když měsíc listopadu vychází

Znovu se sejdou prvního dne v míru

2. Harmonikář na parketu, hrál k tanci písně o mrtvých

zajatec a milosrdná sestra z lazaretu, sklo lásky řeže jako dívčí smích

Mával za ní šátkem z dálky ve snu viděl jak odchází

u divadla koncem války když měsíc listopadu vychází

znovu se sejdou prvního dne v míru

3. Bomba jako karta padla, paměť se belhá o berlích

záblesk jako od zrcadla, za náletu tiše padal sníh

každý den stojí u divadla, pohledem milence vyprovází

voják přežil milosrdná sestra z lazaretu padla a měsíc listopadu vychází

kdo mu to poví je podzim, je podzim dvacátý rok míru

kdo mu to poví je podzim dvacátý rok míru