Podzim, dvacátý rok míru
1. Lebka s hnáty na baretu, příběh který trvá do dneška
Potkali se v polním lazaretu, zajatec a milosrdná sestra Vojtěška
Prali spolu prostěradla, svaté obrázky milování
Těšili se do divadla, četla mu z knihy kázání
Nezabiješ ani neublížíš, nezabiješ ani neublížíš bližnímu svému
Mávala za ním šátkem z dálky, modlitbou ho provází
u divadla koncem války, když měsíc listopadu vychází
Znovu se sejdou prvního dne v míru
2. Harmonikář na parketu, hrál k tanci písně o mrtvých
zajatec a milosrdná sestra z lazaretu, sklo lásky řeže jako dívčí smích
Mával za ní šátkem z dálky ve snu viděl jak odchází
u divadla koncem války když měsíc listopadu vychází
znovu se sejdou prvního dne v míru
3. Bomba jako karta padla, paměť se belhá o berlích
záblesk jako od zrcadla, za náletu tiše padal sníh
každý den stojí u divadla, pohledem milence vyprovází
voják přežil milosrdná sestra z lazaretu padla a měsíc listopadu vychází
kdo mu to poví je podzim, je podzim dvacátý rok míru
kdo mu to poví je podzim dvacátý rok míru