Pozítří

Poloimaginární ulice

vymyšlený mikrosvět

umělé světlo měsíce

svět holých rukou vět

Jdu sám po mostě Legií

a myslím si asi to co ty

hodiny skáčí dolů z orloje

odbíjí osamělé šlápoty

Mám v ruce zatykač na prosté věty

které se derou samy na mysl

imaginární polosvěty - já a ty

za každým slovem číhá nesmysl

Jedovatá zmije fantasmagorie nečeká

skočí - a rozplývá se v povětří

hle - Ecce homo - půlka člověka

vyšel jsem z domu sám

teď už jdeme dva

a zítra budeme tři...

Kolik nás bude pozítří?