Lyrics Vladimír Merta

Vladimír Merta

Pravda o marii

Jak mohla vzniknout legenda o jediné žženě

jediné neposkvrněné žženě

když ze zástupu jiných nevystupuje takto žžádná

Maria byla předurčeně krásná

o samotě vodě a chlebu

Dítě podzimu a podzimního větru

sama samojediná

vyrůstala na rozhraní zahrady a lesa

sbírala maliny a nosila je dětem odnaproti v nádobách z dlaní

Byla užž staršší kdyžž ji poslali na trh

protožže jim v ní unikalo jejich mládí

Okrádali ji denně a schválně

otevírali před ní studnici nadbytku

Zacházela daleko do hor dál od lidí

někdo ji náhodou potkal

smála se kamenným smíchem světic

Stala se z ní tehdy madona chleba

Stala se z ní tehdy madona chleba

Nocí byly dlouhé samota krutá jako zabíjení zvěře

do tmy ji lákaly pootevřené dveře

Rozhlힾela se kolem sebe bezmocně a dlouze

obnažžená s holýma rukama proti dívčí touze

Zvrátila hlavu dozadu a vykřikla ...Ježžíšš!

Louka se pohnula a ptala se: věř횹?

A tehdy se z ní stala madona těla

A tehdy se z ní stala madona těla

Josef božží pastýř léčil stáda dotykem ruky

bosýma nohama hladila kamenitou zem

Měl někde dům prostřený stůl nevěrnou žženu

žživil se bláznovstvím jedl a pil vem kde vem

Na kažždém rozcestí si znovu házel halířem

Vstoupil do spánku Marie tanečním krokem

dotýkal se jí pod pokrývkou dechem hvězd

Přecházela nad ní oblaka modré záře

jako žžhavý a bezmezný obřad z nebeských bran

a Maria věděla že Josef k ní přiléhá ze vššech stran

Poznala žže v ní na nic víc nezbývá místa

zvrátila hlavu dozadu a vykřikla: Ježžšíš!

A Josef se pohnul a optal se: -- Ty na něj věříšš? --

A Maria řekla:-- Ano

Jsem si tím jista

Ve jménu ducha otce a syna svatého Ježžíšše Krista --

ucítila v sobě tání a pohnula se do tmy jako jarní sněhy

vlila se do ní řeka s nedohlednými břehy

A Maria nabízela Josefovi ústa

připadala si prázdná zbytečná a pustá

Odtahovala se od něj neznatelně tělem

čista a prazdná nádoba na božží lásku

ulehla pod ním na zem do oblázků

Josef k ní cestu naššel v době zrání

a tehdy se z ní stala madona vzdání

Neznatelným pohybem rozpletla kolem něj nohy

a Josef ztratil tvář a zmizel v početí

ve kterém se dotýkaly jejich pocity

a odkud vstoupil do jejího žživota

náhle a neohlᚹen

jurodivý chlapec z nemnoha silných Ježžíšš

A Maria se Josefa zeptala: -- Teď na něj věř횹?

A tehdy se z ní stala madona žžena

A tehdy se z ní stala madona žžena

Maria

Maria

Maria

Maria

Maria

Maria

Maria