Ptáče

Vesele zpíváš ve své klícce, ptáče,

ač štěstí tvé tak omezeno, mělko.

Od větve k větvi duch tvůj venku skáče,

ty z bidélka si skáčeš na bidélko.

Neb aspoň vůně proniká sem zvenčí,

van májový sem vane, rozkoš plodě.

A slyšíš v kleci své, ať sebemenší,

jásavé zpěvy druhů na svobodě.

Sám nejsi, ptáku, jako byl jsi v zimě.

Sám nejsi, ptáku, v jaře všude vzkvetlém.

Paprsky slunce, které zalily mě

po zimním šeru, plní klec tvou světlem.

Jsi spokojen tím? Vzals, co chabo, mělko?

Sen zmizel, jako obláček se tratí?

Z bidélka vesel skáčeš na bidélko.

Mám závidět ti, neb tě litovati?