Staré dopisy

1.Naposledy jsem plakal v kině na pohádce o Popelce,

schoulený na sedadle chlapeček v maminčině klíně.

A plátno zvesela mrkalo na milence.

2.Chtěl jsem zmenšit a od prosit tě,

a zeptal se:"Je to místo vedle tebe volné.".

Nejistě sis poposedla a řekla:"Jistě, hm,hm,hm

sedávám schválně na nepravém místě.".

3.A holoubci vybírali hrášek z popela,

zobáčky zvesela klovali o podlahu.

Tři zlaté ořišky cinkly a Popelka je zvedla:

"Holouci milí, děkuji vám za námahu.".

4.My princové za dvě koruny v první řadě,

Promrzlí vrabčáci na telegrafním drátě.

Teď vybízí má dámy k tanci,

a ty jsi zašeptala:" Jááááá, já chci !".

5.A Popelka rozlouskla první oříšek

a oblékla si šaty z hedvábí.

Tančila u muziky, ztratila střevíček:

"Holoubci milí, chce se mi za vámi.".

sólo.

6.Toho si vezmeš nebo si ho vezmejiná,

děti šly čurat a uteklo jim kousek pohádky.

a v první řadě nedělního kina

plakala vrádka školní zahrádky.

7.Popelka tančí valčík v druhých šatech

a odpouští mi všechny moje známosti.

Já kuchtík, stojím v otevřených vratech,

být nadosmrti s ní alespoň v minulosti.

8.Beru tě za ruku, Popelko z první řady

a vím, že nebudeš první ani poslední.

Cítím dech školáčků za mými zády

a na plátně se zatím pomalu rozední.

9.Popelka odjela v brokátových šatech,

dávno jí padl nejmenší střevíček

Hledáme obadva reflektory v zádech,

Pod sedadly zakutálený oříšek.

10.Tytulky na plátně kina zhasly,

paní pokladní počítá drobné mince,

které jí zbyly v krabci.

Z plakátů venku opadaly zbytky popelčiny krásy

otevírám doma její dvacet let staré dopisy.

C.Otevírám doma její dvacet let staré dopisy.