Lyrics Vladimír Merta

Vladimír Merta

Svátky trpělivosti

Řeknu mu jak jí má ověnčit papírovými květy

škeblemi a úlomky skla z lahví

jak se má stát malým princem

a vypít za ni jed z jejího kalichu

povím mu o čem si ráda vypráví

až bude ležet nahá

jenom s potůčkem písku na břichu

Povím jí aby si nehrála se slovy

která on v hněvu odloží

a nevycházela za ním na hladinu oceánu

Budu ji podpírat pohledy

až zeslábne a bude toužit po ránu

a nebude mít vůbec nic

co by na ní on mohl objevit

Pověděl bych i víc - ale jak bych potom

od nich mohl odejít?

Chce se mi rozepnout zbývající knoflík

na oděvu dávno spadlém na zem

stydět se za kousíčky studu

na těle dávno nahém

Zůstanu ...

Nepůjdu

Noc a mlha s nimi bude něžně zacházet

úsměv měsíce je bude provázet a hladit na dlani

Budu jim vařit snídani

a do sklenice limonády jim chytím hvězdy

aby mě měli raději

z padajících souhvězdí snesu v náruči naději

A kdybych náhodou upadl na zem

nebudu vstávat

Zůstanu ...

Nepůjdu

Chtěl jsem je naposled oba políbit a zkamenět

a jako socha ukazovat prstem do nebe

Nechali si to oba líbit

zahledění a ztracení do sebe

Budu stát ve dveřích a nebudu se hýbat

Ještě se ohlédnu...

Budu mít sílu zamávat?

Nebudu....

Budu se jenom dívat

Zůstanu...

Nepůjdu...

Zapomněl jsem jim povědět aby si mě nevšímali

Ale to už oba dávno dávno udělali