Lyrics Vladimír Mišík

Vladimír Mišík

Brothers

For seventy years,

I didn't know you were there.

Far away from here

and it's really not fair.

Not to know you have a brother,

not to know each other,

not to share what life brings – good or bad –

for such a long time.

Jako malej kluk

toužil jsem s tátou si hrát.

Ale máma mi řekla:

„Prej v Koreji pad'.“

Prožili krásnou chvíli.

Netušila, jak se mýlí.

A že ve Spojenejch státech

někde tátu mám.

Our daddy came home

after the war.

Back to his life here,

on the Pacific shore.

And I guess he never knew

that there was you.

Because no father leaves his child

on his own.

Uvnitř jsem byl hrdej

na otcovu krev,

co kořením byla

pro můj slovanskej zpěv.

Znal jsem jenom z dálky,

v časech studený války,

svět, co tak svobodnej

se odsud vždycky zdál.

Já zpíval o slunečným hrobě

v tý nenormální době,

kdy ruský tanky

brázdily mou zem.

After years of separation,

our post-war generation

isn't lost

and we are getting on well.

When I finally met you,

we both had silver hair.

A little tired of living,

using a lot o healthcare.

And now I've found my brother,

we'll get to know each other.

And we'll share what life brings – good or bad –

for years to come.

Je to zvláštní pocit,

vědět, že nejsem sám,

že za velikou louží

sestru a bratry mám.

Tak ať žije a vzkvétá

po příští léta

zázrakem nalezená pravda –

náš rodinnej klan!