Divnej čas

věčnost se zamkla v hodinách

i ta se někdy unaví

v ulicích líně sedá prach

hvězda nepadá

nemůžu si přát

a divný vůně divnej chlad

na rtech kůra mrazivá

jako když končí listopad

hvězda nepadá

začínám se bát

a už je blízko nás

už slyším jeho hlas

a brzy vejde dál

přichází divnej čas

do očí padl jeho stín

a pomalu nás objímá

i srdce stichla napětím

když hvězda nepadá

musíme si přát

zkouší se ukrýt v nás

a mluví jeho hlas

a už se pozval dál

přichází divnej čas