Pochod adolescentů

Už je pozdě věřit na Ježíška,

protože už je nám přes dvacet

a protože život není knížka,

v který se dá zpátky obracet

Už je pozdě volat psychiatra,

když náš stres má hlubší kořeny

nežli ty, že na nás hlední spatra

otec naší dívky Boženy

Bijem spolu o mříž dospívání,

mládí v tahu, důchod na krku,

přesto je nám ale do zpívání,

když se v trysku berem za ruku

V úprku si vyznáváme city,

v tramvaji si přečtem Shakespeara,

a už mocný předvoj senility

nebezpečně na nás dotírá

Nekladem si přemrštěný cíle,

nechcem dělat díru do světa,

chceme jen, až příjde naše chvíle,

se ctí dohrát roli Hamleta