Věci kolem

V koutě kočka ze spánku tiše zavrní,

ze starý desky mladý Karel vroucně zpívá,

na stěně zuří souboj lampa – stín,

venku se nudí čas, do okna tma se dívá.

Jen já tu sedím všemi obklopen tak sám,

potichu dýchám, bojím se, že je vyruším,

a jen tak pro sebe si s nimi tiše povídám

a nevadí mi, že mě vůbec nikdo neslyší.

Oknem se šklebí ráno a mně se chce tak spát,

za dveřmi běsní čas a do práce mě honí,

z rádia tečou zprávy plný ztrát,

zamykám a jdu jako včera, jako loni.

Zas budu sedět všemi obklopen tak sám,

tvářit se, že mi nevadí, když mě vyruší,

budu si s nimi muset zase dlouze povídat

a přitom vím, že mě vůbec nikdo neslyší.