Zarmoucen V klidu...

Zarmoucen v klidu a rozradostněn zimou

Sám v prstech knížky dvě, z nich jednu roztrženou

Rozkročen jako den, který časně vstane

A tichý jako všechno, co je nadýchané

Můj přítel "Velký čin" jde ve svém potácení

A odmlčuje se, jak by už patřil zemi

Je mrtev "Velký čin" a verše psané po něm

Už nejsou chráněny, už nejsou pod zákonem

Jen blázen hovoří tu: Ještě, ale přec!

Já, dovolíte-li, setrvám nakonec

Kdo nechce naslouchat, odchází za oponu

Kdo nechce utonout, přihlásí se: Já tonu!

A tak se všechno vydaří, právě až na ty konce

A tak se všechno vydaří, právě až na ty konce