Ztracený podzim

Prořídlé plátno platanů

a kleny zasklené deštěm.

Jak dlouho tu ještě zůstanu,

jak dlouho tu smím být ještě?

Mou bludnou ledvinu po ránu

vždy sevřou studené kleště.

Jak dlouho tu ještě zůstanu,

jak dlouho tu musím být ještě?

Má zmizelá pradlenka nepíše,

smutné jsou večery bez ní,

jen její olezlý kožíšek

mě ve vůni fialek vězní.

Život mi ubíhá v oblacích,

jen po troškách z něho kradu,

když sklenku za sklenkou obracím

ztracený v bezlistém sadu.